Mě na tom stále a znovu fascinuje ta touha žen se uštvat a touha jiných žen je v tom podporovat. Nikoho nenapadne, že ten chlap má zvednout zadek a mít pro mě za mě dvě práce, když jedna moc nevynáší, a o ženu a své děti se postarat.
Takto se nedivme, co se z těch chlapů stává, když na ně nikdo neklade žádné nároky a ženy z jejich beder snímají co se dá, a ještě se za to poplácávají, jak jsou dobré.
Jasněže je potřeba pracovat, ale proč na úkor malých dětí a sebe?Nevím, co potřebují jiné třéměsíční děti, ty moje potřebovaly jen moji náruč a prso.
Ať pohne zadkem její manžel, to je jeho povinnost se o ně postarat.
Ale vím, že to je jen výkřik do tmy.
Aspoň se mi ulevilo