Přidat odpověď

Jo a k besíce, Jířa už tam je, my jsme s Májou doma. Večer jsem se radila s mojí mámou a společně jsme usoudily, že nejlepší bude nechat ji doma a doma vymyslet náhradní zajímavej program. Takže jsme vyráběly náušnice a až utře nádobí, tak půjdem ještě něco vyrábět. Přijala to v pohodě. Ona se nijak netrápí tím, když někde neuspěje, ani ji netrápí, když někam nejde, přestože, když se jí zeptáte, jestli někam chce, tak řekne bezmyšlenkovitě, že jo. Je taková splachovací a svým způsobem působí hodně šťastně, pokud jí nikdo vysloveně nenadává nebo neodstrkuje.
Brát ohledy na ostatní se snažím dost. Ono je to těžký, ona třeba nemůže jezdit k babičce a dědovi domů, protože děda je už starý pán a nezvlád by to s ní (o to nás prosila babička), moje ségra, když k nám jede, tak si nejdřív najde hlídání pro synovce, protože ho vedle Marušky nerada vidí. Stejně tak švagrová se nám s dětma vyhýbá. Kamarádi, se kterými jsme se před lety hodně vídali u nás byli vždy tak nervózní, že jsme společné akce utli my sami...