Přidat odpověď

Já jsem pracovala už v šestinedělí - na 3 - 4 hodiny denně, po mateřské jsem nastoupila na plný úvazek. Důvody stejné jako máš ty - finanční. Vyžít z rodičáku (taťka nepřispívá) 11 tis, když jen za bydlení dám 8 tis, tak ti Karle nevím, co je lepší.. každý měsíc se strachovat, že nebudu mít na doplatek plynu, když si dopřejeme víc jak 19 stupňů, že nezbyde na plíny, pokud budu stonat a budu muset častěji do lékárny.. a celou dobu jíst chleba s margarinem, nebo být finančně naprosto v klidu a oželet ty hodiny nestrávené se synem.
Je to samozřejmě těžké a taky bych radši pracovala třeba jen 3, 4 hod denně, ale i takto to jde. Syn je v těžké pohodě, tím, že je hlídaný téměř od narození, tak byl zvyklý, žádný pláč se nekoná. Sice pořád řeším problémy s chůvama, ale vy se budete střídat s manželem, takže ve tvém případě bych neměla vůbec výčitky, jako mám já, když nechávám syna v podstatě s cizím člověkem. Na druhou stranu se s chlapem skoro neuvidíte a bude to pro vás velká honička. Taky nevím, jak to máš s kojením, já jsem si vždycky místo oběda odskočila a kojím dodnes (syn má 14 měsíců). Ale za mě je mnohem lepší nastoupit do práce teď, když prcek ještě ani moc nevnímá, kdo s ním je, a pokud s tím pak budeš moct seknout, tak se mu věnovat někdy od toho roka, za těch pár měsíců si můžete aspoň trochu našetřit, než se pak sebrat v jeho roce a něco, kdy bude zvyklý jen na tebe a odloučení bude nést hodně těžko.

Takže za mě - nejsi divná. Ale těžko to vysvětlíš lidem, kteří nemají hmotnou nouzi, a z mé zkušenosti nejvíc se na mě dívají přes prsty ty ženské, jejichž partneři nosí domů nadstandardní výdělky a ony nemusí ani hnout prstem. Normální člověk, neřku-li přítel, by ti řekl, že to asi není ideální situace, ale rozhodně by tě podle toho nesoudil.
Myslím, že jsou mnohem horší životní situace, než to, že dítě nebude 8 hodin s matkou, ale s otcem.