Přidat odpověď

Limai,
naše nejstarší je expert na hysterii, vyhrožuje sebevraždou, má neuvěřitelnou výdrž v řevu beze slz...mezi jejím osmým s devátým rokem to byla schopná předvádět denně....na řešení jsme nepřišli, pomohlo jedině vyhýbat se situacím, které hysterii vyvolávaly....takže když už jsem musela splnění nějaké povinnosti vynucovat nějakým zákazem, vyhýbala jsem se zákazu kroužku, na kterém jí záleželo, ale hledala jsem něco, čeho zákaz by ustála atd....takže u ní jsem třeba přístup spíš zmírnila.
U dvojčat tohle nefunguje, zákazy a vůbec tresty jsou jim víceméně jedno...takže pokud jde třeba o úkoly, pošlu je psát a když zjistím, že dělají něco jného, ptám se, jestli už mají hotovo....když ne, posílám je pokračovat a víceméně ignoruju jejich nojó a pod. Čím víc na to reaguju, tím je to horší a od úkolů to sklouzne jinam....a mým cílem jsou napsané úkoly.....Pokud je mají hotové, tak se ptám, proč jsem je ještě neviděla (přičemž občas vyjde najevo, že hotové nejsou, jen se mi to snažily namluvit, aby měly pokoj)....No a takto pokračuju až do chvíle, kdy nemají splněno vše, co splnit mají....
A nemají toho extra moc, v podtsatě jen úkoly, zahrát na nástroje a pak každá jednu ze čtyř služeb.....Ale někdy i tohle málo nestihnou za jeden den....Když se k tomu přidá úklid pokojů, máme program na celý víkend....A někdy i na celý týden .
Jediné, co jsem změnila že jsem zvýšila dohled, plnění kontroluju častěji. A rozhodně nepřidávám další, protože bych to já určitě nedokázala ošéfovat.