Přidat odpověď

Lamai, zřejmě jsi nečetla Respektovat a být respektován? Doporučuju odhodit předsudky, vzít do ruky a alespoň prolistovat, pokud možno i přečíst. Ne nějak dogmaticky, tak nějak se zdravým rozumem. Už někde na začátku je takový zajímavý trojí překlad: toho, co bychom dětem chtěli říct - do toho, co jim skutečně říkáme, a do toho, co oni slyší. Pomůže ti slyšet sebe samu jejíma ušima a chápat, proč nemá chuť "tě poslechnout", a říkat to jinak.

Povinnost podílet se na chodu domácnosti by jistě měla mít, ale je třeba, aby je opravdu vzala za své, není žádoucí, aby odváděla nějakou práci jen proto, že ty jsí jí to řekla, ještě třeba i v afektu za to, že udělala/neudělala to a to. Nemůžeš se divit, že říká nepěkné věci (o) dědovi a jiných, pokud ty jí taky říkáš věci, které nejsou OK. Souhlasím s Lassie, je třeba začít u sebe, děti jsou taková naše zrcadla