Přidat odpověď

Limai mám syna - cholerika. U nás se osvědčilo zůstat naprosto v klidu. Nenechat se vytočit, nenechat se vyprvokovat ke slovním dohadům. Ono se to věkem lepší. Ale i teď ( 11 let) ho musím kontrolovat, aby si dělal své věci. Postavila jsem to tak, že on za mne moje věci nedělá, tudíž já nemudu dělat jeho věci ( např. skládání jeho prádla do jeho skříně) + některé věci v domácnosti jsou společné, tudíž se v nich musíme střídat( např. vynášení odpadků). On už je teď na to uvyknutý, ale musí se to neustále držet, jak bych povolila, tak to sklouzne k nicnedělání - ale to má většina dětí.

K tomu, aby na Tebe byla drzá - to si prostě nemí dovolit, v žádném případě netolerovat jakékoliv hnusné slovní útoky - vysvětli jí, že ty na ni nejsi hnusná ( a to je o tom nenechat se vytočit) , tudíž ona nemá právo být hnusná na Tebe. A pokud by FAKT byla sprostá, tak bych jí přes tu pusu dala. Stačilo by, myslím, jednou, aby viděla, že tudy opravdu cesta nevede . Mně naši nikdy nebyli, jen jednou , asi ve třinácti, jsem dostala a stačilo to na celý život jako upozornění, že to bylo přes čáru.

Ale fakt jak tu zaznělo, začni od sebe. Uvědom si, že máš vlastně obrovský štěstí, že dcera je jinak zdravý dítě, jen je prostě divočejší ( po někom to mít musí, zkus si přiznat, že ona za to až tak moc nemůže, že není taková ta hodná holčička) a jak poroste, tak to bude lepší, jen vytrvat