Přidat odpověď

V tom "vystačení si spolu" je určitě velká výhoda, ale možná to bude líp fungovat, až budou starší.
Já jsem taky určitě s pozorností vůči dětem měla vždy velké rezervy a mám i teď, ale s povahou člověka taky moc nenaděláš. Já jsem šílený introvert, když byli kluci malí, byla jsem z nich hrozně psychicky vyčerpaná a dlouhodobě jsem jela na rezervu.
Ono se to snadno radí od stolu, výchova dítěte je složitá, setkávání se různých osobností je často problematické a převáží nad zásadami. Takže vyčítat někomu, že je málo důsledný, je někdy mimo mísu.
Moje mladší dítě má daleko víc vnitřní síly prosadit se, než já. Což je samozřejmě blbý a ač si to uvědomuju a dělám všechno proto, aby to bylo co nejmíň znatelný, zázraky neudělám. V takových případech je víc než jinde potřeba, aby fungovali rodiče oba.