Přidat odpověď

Tak nejprve si uvědom, že když svoje chování sama nezvládáš, a jsi dospělá, tak tvoje 8 letá na tom asi nemůže být lépe
Buď důsledná ve svých reakcích na nevhodné chování - pokaždé ho odměnit jasnou reakcí a požadovat omluvu (dle situace). Zavedla bych více rozhovorů o lidkých vztazích a o hezkém chování (já to dělám tak, že dítěti vysvětluju, že s ní nebude chtít nikdo kamarádit, případně, že dědu to mrzí a ty se za ní stydíš.....) Ale zároveň jí dát najevo, že chápeš, že se může stát, že ujede a že ji máš pořád stejně ráda. Někdy jí něco trápí a může být protivná kvůli tomu.
Moje dcera mi taky lehce přerůstala přes hlavu svou prostořekostí - pomohlo být velmi důrazná a přísná hned po tom chování (takhle se chovat prostě nebudeš!) - ona má svůj svět a sama si nějkou nevhodnost vůbec neuvědomila, jí to přišlo legrační a oprávněné.
Děti prostě zkouší různá chování a jednání a na nás je, jim v tom udělat jasno. Některé dítě to ani nenapdane, je prostě jiné, tak z toho neměj výčitky.