Přidat odpověď

Limai, tvůj úvodní příspěvek, to je jako bys mluvila o situaci u nás. Mojí dceři je 6 a půl, dokáže mě dovést k naprostému šílenství, kdy pomalu ztrácím kontrolu sama nad sebou. Loni nám bylo klinickou psycholožkou diagnostikováno ADHD, stejně jako u vás se to na EEG nepotvrdilo. Nevím, k čemu ta vyšetření jsou. Sháním ještě nějakého odborníka, aby mi diagnozu potvrdil nebo vyvrátil. Jelikož jsem hledala rady v dikuzích ADHD, narazila jsem na tvůj 2 roky starý příspvěk, pod který se můžu podepsat: "Dcera neustále jen mluví,mluví a mluví,když nemluví tak si zpívá,v podstatě mlčí jen když spí.Je strašně hlučná,nemluví normálně,ale křičí-ne,nemá vůbec žádnou vadu sluchu,jak by někdo mohl namítnout.Je velice nepozorná,já jí třeba řeknu,když se jde koupat,aby si vzala ve skříni čistý ručník-"ano,mami"-ale vzápětí už o tom neví a jde rovnou do koupelny bez ručníku,pět vteřin poté.Pak mi řeknne že na to zapoměla." A já k tomu dodám, že Danielku naháním půl hodiny, různě utíká a schovává se, když už se konečně v koupelně začne svlíkat, hází po mě převrácené oblečení. Každý den ji říkám, ať si to převrátí, dá do koše na prádlo a pod., každý den znovu hází. Když jí chci konečně udělat drdol, odběhne na záchod a já opět čekám...Ve sprše piští, že je to studený, potom horký, že na ni cákám. Při utírání si chráním oči, aby mi je šermováním rukama nevypíchla (už se stalo 2x při zkoušení bot v obchodě), při každé činnosti udělá ještě asi 100 zbytečných pohybů...
" Všechno jí neskutečně trvá-např.dnes jsem jí řekla aby si posbírala pomalované paíry které se válely po bytě,trvalo jí to asi půl hodiny,protože mezitím sbíráním stihla ještě asi třicet jiných věcí.Takhle je to neustále,se vším." Ano, ráno se dcera obléká asi půl hodiny a to jí asi 100x připomenu a pomůžu s punčocháčema. Každý den to děláme stejně a každý den mi připadá,jako kdyby to bylo poprvé. Vypije si kakao a dalších 15 minut ji honím vyčistit si zuby. Když už i to konečně je a má si jít oblíct džíny a mikinu, cestou si začne s něčím hrát. Jelikož mezi tím vypravuji ještě 2 letýho syna, nemůžu nad ní neustále stát a kontrolovat. Už nevím jak na ní, protože normální domluva nefunguje, asertivní přístup je na nic, takže pořád "řvu". Nevím, jak to budeme zvládat příští rok se školou.
Tohle je taky naprosto přesný. Myslela jsem, že takový dítě mám jenom já:
"Pokud jde o čtení,čteme každý večer v posteli a to poslouchá,čtení má moc ráda,v posteli tedy nic jiného dělat nemůže,protože se snažím aby již byla maximálně v klidu,ale stejně z té postele ještě několikrát z různých důvodů vyleze.Má velké problémy s grafomotorikou,jinak jak lékařka,tak dětský psycholog řekli že je nadprůměrně inteligentní.Je velice komunikativní,snadno navazuje kontakty s ostatními,těžce extrovertní,pravý opak mě.Ale je taková velitelka,všechno a všechny by chtěla řídit a velet,aby všechno bylo podle ní." Tak my nečteme, protože pokud tam nejsou zajímavý obrázky, na které pořád obrací, tak to nevydrží a ptá se mě na úplně jiné věci. Každý večer zpíváme, potom se ujistí, že má srovnané bačkory, pak chce převrátit peřinu, poposunout (musí být úplně narovnaná, maximálně do pasu, v nohách peřina přepadává skoro až na zem. Pak chce ještě 2x poposunou. Jedna pusa nestačí, od dveří mě pravidelně volá ještě na jednu. Pak ještě vyčůrat, napít a když už konečně odcházím, ptá se, jestli má pootevřeno "jako vždy". Každý večer opakuji, aby mě nevolala, ať kdyžtak přijde, když bude něco nutného, že by vzbudila Patrika. Pak zjistím, že volá, Patrik brečí...takže jdu uspávat jeho a tak pořád dokola. Tím pádem u nás nefunguje nechat dceru volat a nechodit, protože pak řve malej. Je to k zbláznění. Vnoci se občas budí vzteky, nevím, co jí je. Když se zeptám potřetí a chci odejít, vzteká se a mrská na posteli, že nemám chodit. Kolem půl druhé se budívá, že ji svědí tělo, mažu, za 10 minut přijde, že ji pořád svědí, dám jí fenistil kapky. Za chvíli ji opět slyším se vztekat, znovu mažu.... Manžel vnoci pracuje, takže na tohle jsem většinou sama. Každé ráno mu říkám, že jdu do práce a on na mateřskou. On souhlasí a posílá mě k doktorovi pro prášky na nervy. Ona je taky velice spontánní a společenská, děti vede a říká jim, co mají dělat. Kamarádka, která ji vede v sokole mi říká, že jí to tam Danda diriguje a musí ji pokaždé trochu "sprdnout". Nejradši by všude byla první, je jí jedno, že i ostatní by to tak chtěli. Přitom já jsem člověk, který si dělá až příliš velkou hlavu z toho, aby někomu nezpůsobil nějakou "nepohodu" a snažím se jí vysvětlovat, že nemůže každého převálcovat. Je to jako bych mluvila do dubu.
Taky z mých úst už v největších krizích zaznělo, aby si šla hledat jinou maminku. Taky bych jí klidně zbalila batůžek a vystrčila za dveře. I moje sestra jednou tohle udělala. Jenomže já si dovedu představit, co by bylo. Řev, který by slyšelo všech 115 partají. Máme barák 15 pater vysoký propojený schodištěm. Ani byty nejsou oddělené chodbičkou. Ona navíc dokáže udělat hysterickou scénu a neskutečně piští, těžko se to popisuje, ale sociálka by u nás byla natotata. Mám stavy, kdy si myslím,že se mi rozskočí hlava, že to psychicky nepřežiju. Párkrát jsem se před ní zavřela do koupelny, abych se uklidnila.
Ono se tohle všechno opravdu těžko vysvětluje lidem, který takový dítě nemají a nezažili. Výchovných rad jsem dostala milion, knížek jsem přečetla taky hodně.
Limai, našla jsi nějakého dobrého odborníka v Praze, kterého můžeš doporučit? Já mám telefon na psychiatričku, která se specializuje na diagnostiku ADHD, takže se tam chystám objednat. Potom bych ale potřebovala psychologa na takové ty konzultace, protože opravdu nevím, jak s ní jednat, abych se nezbláznila.