Přidat odpověď

Maryl, zdá se, že si říká o pevnější hranice. Malé dítě není psychicky stavěné na to, aby rodiče akceptovali, že nechce a nedělá nic z toho, co po něm oprávněně požadují. Hranice jsou životně důležité, ohraničují jeho volný prostor, dodávají mu bezpečí. Dítě, jehož rodiče nejsou s to mu takové hranice nastavit, je zoufale bezradné, je vydáno napospas sobě samému a celkem oprávněně se vzteká. Kope kolem sebe a jeho kopance jdou do prázdna, což jej znejisťuje, a proto kope ještě víc. Je normální, že se děti v určitém věku vztekají, ten vztek ale musí narážet na hranici a má vést k tomu, aby ji dítě akceptovalo, nejlépe v náruči milujícího rodiče.