Přidat odpověď

Mluvis jak moje babicka.

"deti jsem v osm hodin zavrela do pokoje a vic me nezajimaly, musely spat"
No, uznavam, ze i pres "spaci traumata" jsou to slusni lide, nicmene detaily, jestli je dite vzhuru o hodinu nebo o dve dele jsou TADY uplne mimo misu.
Kdyby ho do postele privazala rezetem, teje "na povel" neusne.
Co s nimi?
Ukladat, ukladat, ukladat... chodili jsme i desetkrat za vecer....
Navic, muj chlap, ktery je profesionalnim ridicem (a byva vecer HODNE unaveny, pokud vubec je doma), si privlastnil praidlo: "ty se staras cely den, vecer se staram ja"
chodil je ukladat on. jednou desetkrat, podruhe sedmkrat, dnes uz tam chodime jen jednou po te, co je OBA ulozime.

Ale chce to trenink, praxi, zvyky, a to nemluvim o tom, ze kazde dite ma svoji povahu, se kterou kolikrat ani ta praxe nehne.
U nas _ starsi je blizenec, itlivejsi, spis na dohode. Ale kdyz byla v tomhle veku,. obcas "musela" dostat a byl chvii klid.
U mensi to jinak nejde. Kline si lehne a vriska
Jak uz vidi, ze k ni bezim s naprazenou rukou, chytne se za zadek a MNOHEM HLASITEJI vresti, ze "uz bude hodna"....
Dneska mi u obeda povida: "mami, nemluv s plnou pusou, tainek rikal, ze se to nesmi"

Kazde dite je jine