Přidat odpověď

Pokud si dítě snaží něco vyvztekat, tak mu neustoupím.

Jenže občas nastává situace (naštěstí se to s věkem zlepšuje), kdy začnu pro dítě něco dělat, např. mazat chleba, dělat šťávu, krájet jablko apod. A ono přilítne, že chce... právě to, co dělám. Tak já řeknu

"No, právě ti to dělám, podívej. Posaď se, já to dokrájím a dám ti to."
A dítě začne řvát "Ale já to chci teeeeeď."
Já (zatím v klidu) "no vždyť ti to dělám, ale ještě to není hotové"
"Ale já to chci hneeed."
Já (stále ještě klidným hlasem) "Jestli chceš ten chleba hned, dám ti ho hned, ale suchej. Jestli chceš namazanej, musíš počkat."
"Já ho chci hneeeed. S másleeeee."
To už mě dožere. Navíc to mám mezitím hotové a mám pocit, že když mu to teď dám, vyvolávám v něm dojem, že si to vymohl tím řevem.