Přidat odpověď

Děcka si v tomto pololetí docela zamarodili, holka (6.tř.) cca 120 hodin, kluk (tercie) cca 145.

Ale jinak se jim do školy chce. Ale oba mají občas takové hraniční stavy, kdy večer mají kolem 37,3 a není jim dobře. Většinou do školy chtějí.

Ale pokud by kdokoliv z nich chtěl, tak po sérii nemocí by zvládly nasimulovat cokoli. Červenej krk mají vždycky, takže každejn doktor na lehce zvýšenou teplotu, rýmu, prudkou bolest v krku (buď doopravdy, nebo v touze sežrat zásobu Drillů) řekne, že jde o virózu, pokud se to nezvrtne do angíny (časté) a tedy týden doma.

Ale ono to má i své nevýhody - dohánění. Navíc máme opakovanou zkušenost, že díky dojíždění z větší dálky (asi 6km :) ) do ZŠ, kam chodí většina dětí 100m ze sídliště, je problém půjčit si sešity. A málokdo z děcek u dcery je schopen přehledně sdělit co probírali, co bude (nebo bylo) v písemce (prý je to nefér), atd. Škola je zakletý zámek, hlídaný školníkem, kde je třeba se předem objednat, ale telefon je jen ve sborovně a na hodpodářku. Maily se používají tak maximálně na omluvenky. A podle knížky taky moc nejedou. Takže dohánění - nic moc.

U kluka zase jde hodně o počet hodin na jazykový diplom, kde stejně musí doplňovat povinné hodiny konverzacemi. Letos měli velmi špatnou docházku, ale zatím jim to vzhledem k nadprůměrným výsledkům třídy tolerujou. Jen je pomalu připravujou na těch 30% co, se na vyšším stupni už bere vážněji.

Nejhůř to má kluk s TV, protože po každé normální nemoci ctíme stejnou dobu rekonvalescence, po angíně i dvojnásobek. A kluk je astmatik, takže, když ho třeba jenom pálí nosohltan, tak omlováme. Tam měl docházku určitě pod 50%. Podobně jim to vadí i ve skautu, kde uplatňujeme stejná pravidla...