Přidat odpověď

Jo, to je ono, akorát těm, co pro to nemají vlohy, to trvá dýl
Jako bys popisovala mě a kolegyně přede mnou taky. Základní numerické chyby, nebaví mě to, tak se na to nebudu ani soustředit, 3x2 je 5. Ale musím říct, že čím jsem byla starší, tím to bylo lepší. Zjistila jsem, že toho musím prostě hodně napočítat a dostat to do hlavy, abych si tam uvědomila různé a jiné vztahy a tak. Na základce na prvním stupni to ještě šlo, stačilo mi, co bylo ve škole, povztekala jsem se nad úkolem - doteď si pamatuju, jak jsem se zasekávala na naprostých banalitách, vztekala jsem se a dál to nešlo, mlha přede mnou, mlha za mnou a na papíře změť čísel, dělení s "ocáskem", to byla věda. Nebo v druhé třídě? 21-10 je 11, 31-10 je 11, 41=10 je 11, atd. Vůbec nic mi na tom nepřišlo divné:-D Prostě měla jsem systém, že cokoliv mínus 10 je 11 a bylo to. Já se divím, že mě doma nezabili. Ale chodila jsem do vesnické malotřídky a učitelka nás měla na starost 12 (třeťáky a čtvrťáky) a dost se nám věnovala, to určitě pomohlo. Taky to, že když jsme doma dělali extra práci, do matiky, do češtiny, co jsme si vymysleli, např. příklady do matiky a spočítali to, tak po opravení nám za to dala body a soutěžili jsme. Kdo měl v na konci pololetí a školního roku nejvíc, dostal nějaké ceny, které pořizovala ona. Počítali jsme jak draci všichni. Dokonce jsem se díky té učitelce dostala na základku se zaměřením na matiku, no neskutečné. Až na matiku mi to šlo dobře a ona řekla, že pro spádovou základku by mě bylo škoda, že bych se tam nudila. Tak mi dávala počítat příklady z nějaké sbírky Zajímavé úlohy nebo co a vždycky to se mnou procházela. Já pak fakt udělala na tu školu přijímačky.
Druhý stupeň už byl trošku větší zabíračka, dvojka z matiky byl standard, jinak vesměs samé. Ale byly to ze začátku nervy, vesnická hvězda a najednou jsem spadla do lepšího průměru Ale zas jsme měli štěstí na dobrou třídní, matikářku. Dostala jsem se na gympl a to už byl porod. Hned první hodinu jsme dostali všichni kapky, že neumíme ani zlomky:-D Takové příklady jsme nikdy nepočítali, šli jsme z hodiny jak spráskaní psi. Byla jsem ráda, že matiku jsem utáhla o pololetí na 3. Pak mi teta půjčila nějakou starou středoškolskou sbírku matiky a já počítala kromě úloh ze školy i toto. Na konci roku jsem měla 1. Nutno dodat, že toto byla výjimka a už jsem se nikdy v žádném předmětu tak nesnažila. Stačilo mi vždycky, když jsem neměla na vysvědčení trojky, neučila jsem se průběžně, zásadně až nárazově. S jakýmkoliv jiným předmětem jsem neměla problém, ale matiku jsem fakt musela napočítat.
Díky matice mě pak i vzali na VŠ, sice na kterou jsem nechtěla, ale brala jsem ji jako záchranu, že aspoň něco. Na příjmačky jsem 3 dny v kuse počítala gymplácké sešity matiky a stačilo to.
Na VŠ už byla matika jen v prváku, ale derivace i integrály jsme dělali už na gymplu, tohle bylo akorát trochu těžší. Matiku jako takovou jsem už pak nepotkala, ale počítání bylo v každém druhém předmětu a furt to samé, zbytečné chyby, nepozornost, akorát to už člověk tak neřešil, věděl, že dvě otázky má určitě a tady tu, když nebude mít správně, tak se zas tak moc nestane, ale zkouška je v kapse, nemusí na další termín a může jít na den na brigádu.
K těm složkám inteligence, v rámci pracovního pohovoru jsem byla testovaná i na toto a překvapivě jsem to měla úplně stejně, osa, nad osou nadprůměr, tam jsem měla všechno ostatní, kromě matiky, ta byla hodně dole. Možná by nebyla dole až tak, ale fakt mě to nebavilo, tak jsem to tak zběžně prolítla
Manžel je mými početními výkony fascinován dodnes a nechápe. On je zas ten typ, který dělá spoustu početních operací normálně v hlavě, ani papír a tužku nepotřebuje, seká z hlavy procenta, úročení, jak Baťa cvičky a to zas nechápu já
O matice pro samouky nevím, ale na základce byla mantra Běloun? Myslím, že jsem to nedávno viděla ještě u neteře. Ale nejsem si jistá, jestli to není jen cvičebnice.
Myslím si, že pokud tvůj syn opravdu bude chtít a bude motivovaný, tak se i přes tu matiku prokouše. Ale musí chtít on, asi nebude stačit, že do něj budeš klavírovat ty, ať něco dělá. Hodně štěstí.
Někdy si říkám, jak bych asi dopadla, kdybych nepotkala na první stupni tu učitelku, která se nám tak věnovala.