Přidat odpověď

Hanko, jasně, že dát o sobě vědět, když to neuděl můj otec je problematické, ale pokud svou existenci stejně oznámím v okamžiku uplatňování nároku na majetek, tak se do rodiny stejně tímto způsobem nacpu, jen později. Jo není to povinnost, jen mně osobně to v pořádku nepřipadá, ale tobě ano, nemám s tím problém.

Co se týče nucení k darování majetku za života rodičů, tak se mi zdá taky nepřijatelné a nemravné, ale je pravda, že moje maminka, která se sama dědictví po rodičích vzdala ve prospěch svého bratra, potažmo mého bratrance, který žije v domě po mých prarodičích, si posteskla, že některé věci měli její rodiče za svého života vyřešit, nevím, doufám že to nebudu muset ještě hodně dlouho řešit (sama za sebe, rodiče ať si dělají co uznají za vhodné).

"ale jsem rozhodně proti, aby v případě, že to neudělali a nic neřešili, bylo před zákonem "nelegitimní dítě" něco míň než potomek legitimní."
Tomu nerozumím, před zákonem se přece nic v souvislosti s nelegitimním dítětem nemění v případě, že právní věci ohledně majetku nejsou v rodině věcně v pořádku.
To co považuju za problém je to, že klam, ve kterém část rodiny žije, jí neumožní dát do pořádku věci, které se neřeší proto, že si v rodině "věříme", protože nevíme o dalších okolnostech. Např. zřízení věcného břemene k domu kde rodina celý život žila nevidím nic špatného, případně možnosti rozhodnout se kde a jak budu bydlet, když vím, že nejsem schopna nelegitimního potomka vyplatit.