Přidat odpověď

Bydlím od malička v paneláku, dokonce v mnohem menším bytě než o kterém píšete /malinký 2+1, celkem 50 metrů čtverečních/. Bydlela jsem tu s rodiči, několik let jsme měli doma i babičku (byla už dost nemocná, starali jsme se o ni - máma ani já jsme ji za žádnou cenu nechtěli nechat dožít někde v domově). Teď už mám vlastní rodinu (jedno dítě), v bytě žiji stále (už bez rodičů, oba bohužel již zemřeli) a neměnila bych. Ano, je to sice malý prostor, ono je to hodně o tom, jak který člověk má velké nároky... a taky jde o to doma nehromadit zbytečný "krámy" a bordel. Dcerce jsme nechali ložnici, já s manželem spíme v obýváku a musím říci, že si nestěžujeme. Je to o povaze konkrétních lidí, my stejně nejraději trávíme čas společně (a ne každý zalezlý v jiném pokoji), takže nám to stačí... Jsem ráda, že jsme ve vlastním, v ždáném případě bych se nechtěla zadlužit na xx let dopředu (to si raději chci i něco užít - cestování, koníčky, moci dítěti i něco koupit a dopřát, než jen splácet dluhy)... Navíc - od jara do podzimu jsme skoro pořád venku, máme hodně aktivit... A úložné prostory? Když si člověk dá práci a vše si do detailu rozplánuje, tak je i místa dost (navíc žádné zbytečné krámy), máme i obr knihovnu... další bonus je i ten, že člověk se nesedře při úklidu /jasně, dá se na úklid najmout firma, ale to enní nic pro mne - svůj "čurbes" si nejraději likviduji sama/... Takže za mne - určitě se to dá, a dá se i kvalitně (a nemusí být ani obr rekonstrukce, opravdu to chce jen dobré nápady) ... Držím palce - ať se rozhodnou správně...