Přidat odpověď

kozlovko,
zkus se teď zpětně zamyslet nad tím, jestli bys jako dítě byla spokojenější, kdyby ti rodiče nechali dát nějakou diagnózu.
Jestli by ty děti, které tě "jen" nechápaly neměly v ruce další zbraň proti tobě.
Nebo myslíš, že by tě rázem přijaly mezi sebe, začaly být k tobě hodné a pozorné? Některé třeba ano - protože bys byla "chudák", co si zaslouží soucit. A ostatní by se ti posmívaly, že jsi "magor", co chodí k psychiatrovi.

Když jsme u toho soucitu, tohle znáš?

"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj."