Přidat odpověď
Červánku, Tutenstein... jasně, že to nejde vždycky a u všech dětí. Vždycky jdeme cestou "pokus/omyl". Mně šlo o to, že podle mého je zásadní komunikace, snaha o porozumění, klid a hlavně nebagatelizovat problémy dítěte, i když jsou z našeho pohledu směšný. Stres, křik, tresty... tudy to prostě nejde, to snáší blbě i standardní dítě, natož dítě, který je psychicky nebo nervově "jinde".
Předchozí