Přidat odpověď

Jitys, potřebovala bys mít nějaké známé, pak se i kancelářská práce v oboru najde. Hlavní nešvar dnešní doby je, že na malých městech se místa, kde není třeba spešl znalost - státnice z jazyka třeba, ten dotyčný má být jen řadová kancelářská myš - tak tahle místa se na veřejnosti vůbec nedostanou a předávají se přes známé. Na veřejnost se dostanou ještě tak místa účetní např. kde dělají faktický konkurs, protože budou potřebovat někoho, kdo opravdu má znalosti v tom oboru, u účetnictví je praxe z nezaplacení.
Ale řadovou kancelářskou myšku na zaučení - každý má nějakého známého, kdo by o to místo stál, čili na pracák a do agentury tohle místo ani nikdo nedá.


Jenom ty hypermarkety apod, co je ti tu nabízeno - to není vůbec kauf, nehledě na to, že dnešní personalisty zajímá, jestli máš kontinuální praxi třeba v oboru účetní. Když budeš přicházet na konkurs a poslední zaměstnavatel bude dva roky hypermarket, tak většinu z nich to bohužel nenadchne. To není jen o ochotě nebo neochotě dělat nějaké dobu práci pod svou kvalifikaci, to je i o dopadech, jaký to bude mít na tvé CV. Já, pokud jsem tam měla takový kvalifikační propad, snažila jsem se pak tu profesi trochu lépe aspon nazvat.

Co se týká nervozity při pohovoru, nesmíš tam vlézt ve stavu "jsem dlouhodobě nezaměstnaná, já tu práci prostě musím získat" Působíš pak křečovitě a násilně. Nejlepší je si v hlavě vytvořit vědomí /což je velmi těžké, obzlášt když je člověk už hodně v presu/: Co se nejhoršího může stát? Jen že tuhle práci nezískám.
A dál už s tím vědomím být jen příjemná a vstřícná, lehce sebevědomá, žádný machr, oblečená ne v tom, v čem dle sebe skvěle zapůsobíš, ale v tom,´v čem se době cítíš, abys vyražovala dobré vibrace směrem ke komisi.

Mě, pokud se nějaké chování ke komisi osvědčilo, tak právě toto, Když jsem tam šla doslova vyklepaná s tím, že zrovna o tomhle místo moc stojím, přestože jsem na něj měla předpoklady, nedostala jsem ho. Když jsem šla s tím, že nemám co ztratit /lehce zrezignovaná, ale spíš tak jako optitimisticky, že o to místo sice stojím, ale když ho nedostanu, tak se nezhroutím/ - zapůsobilo to a vzali mě.

On ten člověk, co se cítí zahnaný v koutě musí působit totiž naprosto jinak, i kdyby v tom pracovním koutě skutečně zahnaný byl. Jinak na ně dělá dojem chudáčka ztrápeného, negativního, kdoví, jaký z něj bude přínos...

Což je samozřejmě velice těžké předstírat v situaci, jako je třeba Přezdívka. Proto je lepší hledat práci pokud nejsem v úplém stresu a na dně, protože pak ten dojem neúspěšného zkracovance těžko zamaskuju.