Přidat odpověď

Já tomu říkám, že každému prospívá, když se něčeho bojí. Když je něco, kvůli čemu se musí držet zpátky. Jakmile člověk dospěje k názoru, že se nemá proč držet zpátky, není na něj žádná páka, nehne se s ním.

To je jako když se lidi přestali bát, že půjdou do pekla za hříchy. Začali být jako utržení z řetězu.

A když třeba ten muž dospěje k i když scestnému názoru /sobec/, že ho rodina, nebo partnerka vlastně obtěžuje, že bez nic by se měl líp, měl větší svobodu, nebo víc peněz - tak s tímhle uvažováním neexistuje způsob,jak ho přivést na správnou cestu. Musel by se začít zase něčeho bát, něčeho pro něj velmi podstatného.

Jenže ve většině partnerství, kde je žena v závislém postavení se právě už dávno tak páka vytratila. Proto ty vztahy tak dopadají, protože ten, kdo se o partnerství bojí a ustupuje, je jen ta závislá žena. Muž závislý není, nebojí se, takže se pak chová tak, jak mu velí jeho osobní přirozenost. Kdyby se měl ještě důvod držet zpátky, choval by se třeba jinak.

Bohužel to tak je.