Monty, přesně tak, jak to říkáš, to je.
Problém je, že dětem je lépe tak, jak to je teď, s tím, že já se přemáhám, není nic poznat, jen mám pocit, že nežiju svůj život, ale nějaký cizí. Nějaké ty roky by se to ještě dalo vydržet. Ale kdy zase potkám toho, koho jsem teď potkala? Takový se nepotkává jen tak.... (a teď čekám tu lavinu ctnostných žen, která se na mě vrhne, že jsem jen oslepeně zamilovaná
)