Přidat odpověď

ahoj,
vždycky jsem byla sportovně nadaná a některé sporty jsem dělala i závodně. Ale v podstatě jsem s tím pokaždý rychle sekla, protože jsem nenáviděla ten dril a nenáviděla jsem to soutěžení. Moje maminka naštěstí nikdy na nic netlačila a byla rozumná. Dceru mám talentovanou, na co stoupne, to hned umí a moc dobře. Ale nevím, jak bych se postavila k tomu, aby něco dělala závodně. Je jí pět, slovo závodní nezná. Dělá všechno jen pro radost a tak to má podle mě být. Jo, kdyby na něčem trvala, tak bych jí to asi dopřála, ale osobně nemám závodění ráda a ty vzpomínky opravdu nejsou hezký, mnohdy ten dril v tom sportu úplně ubil tu radost.

Navíc pochopí děti to závodění v tak útlém věku ? Protože za to dítě to v tomto věku většinou rozhodne rodič. Jak to je u vašich dětí a jak vzpomínáte vy dospělé na své závodění ?