Přidat odpověď

Mě to bylo celkem jedno.

Ale zase jsem se do všech soutěží navezla sama, rodiče mě nepřihlásili do žádné a všemu podobnému věnovali jen minimální pozornost.

Dost dobrá jsem byla vždycky v biologických olympiádách (poprvé to nikdo nečekal, přihlásila jsem se, abych se ulila z vyučování a učitelé si pak drbali hlavu, kde honem seženu takovou tu rádobyvýzkumnou práci, s níž mám reprezentovat školu a posléze okres a honem pomáhali)

Průměrná jsem byla v rychlostní kanoistice (jediný vyhovující sport, protože se u něj sedělo) a vynikající v naprosto nesmyslné disciplíně, bůhvíproč několikrát testované – prostorová představivost.

Ohledně té prostorové představivosti si vzpomínám, že si zavolali naši mámu do školy a nějaký psychologický výbor do ní hustil, že nikdy nic takového neviděli, že mám všechny levely vždycky bez chyby, že by se se mnou mělo něco dělat, ale nikdo nevěděl, co. Tak se nad tím taktně mlčelo.