Přidat odpověď

Jako malá jsem sportovala hodně.
Chodila jsem do různých oddílů a kroužků, docela se mi dařilo, ale jak došlo na závody a rivalitu, bylo po radosti - mě to prostě nebere -celé to soutěžení, hecování se, to podřizování všeho, aby to v jeden den všechno klaplo a když neklapne, tak je to skoro trága.......naštěstí mě naši nenutili, jen mi umožnili vyzkoušet to, o co jsem projevila zájem.

Dnes mě mrzí, že u nás není, více/méně, možnost sportovat organizovaně jen tak pro radost - vše směřuje k výkonům.
Že není možné chodit třeba jeden den na atletiku, druhej den na basket......po roce třeba na gorotky - to je fuk, ale prostě jen pro radost.

Letos na začátku školního roku jsme řešili, co se synem, který už nechce chodit na judo, protože nechce na soutěže......
Ani v Sokole není u nás nic pro kluky - krom karate a florbalu.
I ve víkendové lyžařské ŠKOLE bylo špatně, že syn nechce jezdit černou sjezdovku - přeci se nebudou všichni ostatní zahazovat na červené, na té jezdí jen baby ......uf !