Přidat odpověď

Ahoj tak já nejdřív prošla gymnastickou jakoby přípravkou v sokole jak předškolák, pak závodně plavání 10 let, ale nejvíc mě to bavilo až na té střední, kde jsme díky tomu byla někdo...současně jsem trochu koketovala s volejbalem-i turnaje jsem zažila, pak jsem si párkrát dala triatlon a momentálně bych si ráda zkusila někdy zaběhnout půlmaraton a to jsem nikdy nebyla běžec, ale hrozně mě to láká. Já jsem sport dělala díky tomu, že sportovali rodiče, ale dovlekla nás ke sportu vždycky babička, nenuceným způsobem. Když jsme chtěly, tak jsme odešly...Ale je to děsně návykový a pokud má na to člověk náturu, tak mu nevadí dril, ale těší se na úspěchy. Já už to dělám ne pro vítězství-to by fakt nešlo...ale pro svůj pocit, že jsme překonala sama sebe. Je to takové vítězství sama nad sebou, ale já jsem blázen a soutěživý tvor od narození. Malý 17-ti měsíční syn bude něco obdobného, ale nutit ho rozhodně nebudu. Je potřeba mít velký rozlet, takže nejen sport, ale i hudba, atd...já zatím zúročila vše, co jsem kdy dělala