Přidat odpověď

Tante - to znám jen zprostředkovaně, - PŘESTO SI DOVOLÍM...

Kdyby se něco stalo, já budu pro dva domovy.

Tam, kde jsou děti vítány, očekávány, - děti nemívají pocit vykolejenosti, jsou pro ně nutná pravidla, ale ritály mohou být jiné (a jasně, často otravují, ale ... čištění zubů se odehrát musí, protože pak je to jiné téma), vědomí přijetí, péče a zakotvení.

Pro děti je tohle docela snadné, cítí-li se v místě kde jsou "doma" - přijímány, dětem narozdíl od nás vůbec nevadí měnit jeden pokojík za druhý.

Problém vidím jinde.
Prostě jiné zážitky s tátou a jiné s mámou. Pak dojde k maléru, kdy se máma stará a vyžaduje hygienu a otec hygiena Safari. Kdy jeden kupuje, druhý si to nemůže dovolit ANEBO NECHCE.. PROTOŽE PROČ? a táta/máma, ač alimenty neplatí - koupí, aby se dítěti zavděčil. To že nepřispívá na výživu mu v momentě "nadchnu dítě" připadá nepodstatné.

On v tu chvíli lepí díru, vlastní duševní problém - i toho dítěte a zadělává na malér budoucí, ale v tu chvíli všechno jedno.


Tak tohle pro mne opravdu příklad klidného rozvodu a následné péče o společné děti fakt není, i kdyby výživné přicházelo včas. A to bych přesně byla ta, co dělá potíže.