Přidat odpověď

Já to znám od vlastních dětí. A je to úplně trapně prozaické. Jsi na nekonečném kyvadlovém provozu s kufrem. Mají tě rádi a dělají, co můžou, jenže ty si zapomeneš žákajdu u toho druhýho, nebo se ti ztratí čtenářský deník a nezbývá než prohledávat dva pokoje místo jednoho.
Moje dcera to fprmulovala celkem lapidárně: "Chci bydlet na jednom místě, jako ostatní lidi." Jenže má chudák tu smůlu, že chce bydlet se mnou a táta jí to nechce dovolit. Opačně by to bylo proveditelnější, byť by mi to asi rvalo játra z těla, ale musela bych to brát cenu za svoje osvobození.