Přidat odpověď

Taky jsem se spíš než sportu věnovala intelektuálním a uměleckým disciplínám, od 5 let až po konec gymplu jsem hrála na velice slušné úrovni na hudební nástroj - sólo i v souboru, a troufám si říct, že ve spojení s naší ambiciozní paní učitelkou se to celkem blížilo tomu drilu v závodním sportu. Nacpala nás do každé soutěže a na všechny možné akce, zkoušky byly několikrát týdně, před důležitými akcemi i o víkendu celé odpoledne... takže ty rodinné víkendy to taky dost ovlivňovalo. Na ten dril a to vystupování všude možně moc ráda nevzpomínám, ale zase tam taky byli fajn lidi a dostali jsme se na místa, kam se normálně člověk nemá šanci podívat, to bylo dobrý. Nicméně na konzervatoř jsem nikdy jít nechtěla, šla jsem na gympl a na běžnou VŠ.
Pro moje děti bych byla ráda, aby si vybraly aktivitu, která je bude bavit (ať už ta hudba, sport nebo cokoliv) a dělaly ji na té úrovni "pro radost" a pak se uvidí.