Přidat odpověď

Svého času jsem denně dojížděla 65 km tam a večer 65 km zpět. V praxi to vypadalo tak, že jsem vstávala ve 4 hodiny ráno, v 5.30 mi jel autobus na nádraží, tam pár minut čekání na vlak, večer vpodstatě malé čekání na vlak zpátky. ALE: ráno jsem odcházela před půl pátou, večer se vracela kolem půl sedmé. Nevěděla jsem, co to je volný čas, děti si v tomto režimu nedovedu představit vůbec, zvlášť ne malé. To bych je nemusela mít vůbec, protože bych je prakticky celý týden neviděla. Finanční stránka nákladů na dojíždění je věc druhá.
Posléze jsem dojížděla sice jen asi 16 km, ale zase to znamenalo mít auto, denně provozuschopné, co nikdy neselže. Při platu, který za onu práci brala, to byla utopie.
Za mne teda říkám: NE!!
PS: čekám, kdy vláda pochopí, že to občas bez dojíždění nejde a umožní zaměstnancům da%nový odpis na dojíždění do práce. Nedělám si ale iluze, že bychom kdy měli tak osvícenou vládu.