Jo, to mě jediné utěšuje, že má byt, auto, dobrou práci a chce si ji vzít. Ale i tak, nějak to asi narozdíl od ostatních nedokážu prostě smést ze stolu. Taková moje máti dnes dorazila, nadšeně se na ni vrhla, vybalila dvoje botičky a miminovský komplet, začala nahlas přemýšlet nad tím, co si vezme na svatbu a vyrukovala s katalogem dětských pokojů. Normálně by mi to přišlo k smíchu, ale do toho mi fakt dneska není. Já mám o ni prostě strach, nejde o to, že bych jí nepřála štěstí, nebo dokonce záviděla