Přidat odpověď

Ani nevím jak a kde začít. Ale asi takhle ... už nemůžu. Nezvládám svého dvouletého satana Ano opravdu nemám jiné pojmenovaní pro svého miláčka. Nikdy by mě nenapadlo, že takové dítě budu mít zrovna já. Ano musím se přiznat, že za to všechno nejspíš můžu já, ale co teď s tím? Bydleli jsme daleko od domova, takže jsme neměli žádné kamarády a syn byl tak trošku separovaný od dětí. V roce jsme se přestěhovali zpátky odkud pocházíme, takže jsme začali chodit mezi děti ... ale asi ne dostatečně. Bohužel v této době začal ubližovat dětem, převážně holčičkám, začal je tahat za vlasy, ale dost brutálním způsobem. Bohužel domlouvání, plácnutí přes ručičku, nářez na zadek a ani dokonce vrácení zataháním nepomohlo. Protože jsem na hřišti i dětském koutku nestrpěla proslovy a pohledy rodičů, přestali jsme chodit mezi děti. Máme jediného kamaráda se kterým si prcek dokáže hrát a neubližuje mu. Už od malinka nám paní doktorka říkala, že budeme mít nejspíš hyperaktivní dítě. Teď je to tak, že nám začíná přerůstat přes hlavu všem. Neposlechne, když dostane na zadek, tak se nám vysměje, na ulici utíká, vzteká se, bije nás a tak dále a tak dále. Už vážně nevím co s ním. Přemýšlela jsem, že bych se obrátila na nějakého odborníka. Máte někdo v této oblasti zkušenosti? Nerada bych, aby z něj vyrostl nezvladatelný spratek. Bohužel má asi tímto směrem nakročeno.