Přidat odpověď

to bude dobrý.... Ono jak nejste ve svým a pořád nad tebou visí možnost že tě za tvé chování + za chování syna bude někdo kritizovat - to se vychovává fakt blbě. Plus ty změny...

Vydrž, brzo bude jaro, budete moct být venku, tam mu nech co největší volnost - jako ať si vyzkouší co to je "namočit se" a ne říkat "neskákej tam ať se nenamočíš" a podobně. Dítko jako je tvoje (tj. akčnější) tohle pochopení pomocí zkušenosti pobere líp, než neustálé vymezování hranic slovy. Říká se (v moudrých knihách o psychologii) že dvouleté batole tím jak si hraje a poznává a všechno zkouší má vlastně vzhledem ke své síle a velikosti zátěž podobnou jako horník.... prostě toho mají dost a dost na práci a k tomu ještě poslouchání - tož někdy něco z toho vypustí. Často se stává že si rodiče 1,5letého andílka říkají, proč ten sousedovic dvouleťák jančí jako čert a jaké oni mají zlatíčko, no a během pár měsíců zjistí zač je toho loket

Taky si nemyslím, že je velký problém to, že zatím jste moc kontaktu s vrstevníky nestihli, to se dožene a vztah můžete rozvíjet i vy dva spolu. Jako hlavní bych si vytyčila, aby poslechl tebe když je s tebou. A abys mu k tomu poslechnutí dala prostor (jak tu někdo hezky psal s tím upozorňováním dopředu co se bude dít - to je dobrý způsob), nebrat jako automatické když něco umí že to bude dělat stále a sám, ale rozlišit "horší a lepší" den a netlačit moc na pilu v momentech, kdy to evidentně nemá cenu, a naopak umět povzbudit a pochválit když se daří.