Přidat odpověď

určitě si najdi odborníka, a neboj se, když ti ten první nesedne... také kamarádce nezvladatelného dítka psycholožka ve dvou letech řekla, že je nevyhochovaný.. což by tě mohlo zdeptat, a nepomůže ti to A ona už jedno dítě dospělé má, takže ví, že to není vní (nebo jen v ní), a klučík opravdu není to co jiné děti.

někdo je zastáncem fyzických trestů, já ne, ale výjimečně je použiji a také jsem plácla když už jsem nevěděla jak. stydím se za to, ale také mi rupli nervy a dala jsem na zadek... na pohledy cizích lidí se vykašli, ta sama znáš své dítě nejlépe a např. mě můj chlapeček občas i bije.. a agresivita (tedy i moje na zadek) jeho agresivitu jen zvyšuje.. naopak vím, že když počkám pak se obejmeme je to dobré... kdybych na jeho uhozen maminky reagovala daním na zadek, vím, že by to bylo špatně...

mám dvojčata, takže dobře vím, že každé dítě je jiné, ale také vím, že se do dětí hodně projevuje náš přístup...

najdi si odborníka, takového abys u něj našla, podporu, užitečné rady, i pochopení... uvidíš, že v tom nejsi sama a jsou věci, které okolí jen tak nepochopí...

k tomu ubližování jiným dětem, separace asi není řešení, ale zamezit tomu samozřejmě ano, a ukázat jak jinak si s dítětem hrát. být stále u svého chlapečka a hrát si sním a jiným dítětem a vedle něho. nesmíš být na lavičce a když zatahá za vlasy tak vystartovat a dát mu na zadek. být stále u něho a uvidíš, že to pak i ostatní rodiče (ne třeba všichni) pochopí, že ty to řešíš a žei když přesto zatahá, bouchne (věř mi, vím, o čem mluvím, znám to a je to k zešílení...) že ty jsi tam pro tyhle situace (i když to nestihneš) říct důrazně ne (neječet, nenechat jiné rodiče ječet a trestat tvého syna...)

skloň se k němu, bud s ním na podlaze atd., když chceš něco zdůraznit vezmi ho za ruku, pohlad za rameno, dívej se do očí... ne vždy to půjde.. jednu dobu mi přišla rada od Prekopovové, že dítě má jít tam, kam já ho vedu jako opravdu sranda a byt je to renomovaný odborník, tak jsem se na to vyprdla,
ale hodně věcí přijde s věkem. nechodili za ručičku kam já chci ani náhodou, ted ano

přizpůsob se hodně jemu tempu a vyžaduj spíše méně věcí (a u těch bud důsledná) méně je více (máš jen jedny nervy)

je to těžké když je to tvé prní dítě

na závěr dodám, že nemám hyperaktivní dítě, takže nechci dávat hraběcí rady, najdi odborníka, pomůže tobě i dítěti, ulevíš si, že to není jen tebou.. bude líp a výborné je, že máš ještě dost času ! že to včas řešíš, orpa du je škoda, aby sis neužívala, že ho máš a křičela a bila ho

ono někdy z takovýchto dětí (právě učitelka v úvodu zminovaného klučíka) říká, z těch vyroste třeba z celého třídy ten nejúspěšnějších člověk...
(ale ted je pravda pro ni-naštěstí je to výborná učitelka a pro rodiče ten nejnáročnější)