Přidat odpověď

Mám pocit, že polovina diskutérek zde jsou převlečení muži. Téma sjuu jsem pochopila jako potřebu se vypovídat, jen si postesknout, klidně na to, jak je ten svět nespravedlivej, jak je jí to líto... Nikde jsem od ní nečetla prosbu o radu.

Tohle ženy dělávají, potřebují to. Jen se vykecat, ne za účelem získání rady - To dělají muži. Žena přijde a řekne: "Jsem unavená, ta práce mě zmáhá". Muž na to řekne:" Tak choď brzy spát, nemusíš dělat do noci nádobí a vyvařovat, prát." Žena na to:" Ale já to dělám ráda, já to dělám pro tebe. Jen mě to dneska zmohlo, nic víc." A už to začne, žena má pocit, že ji nikdo nechápe, muž má pocit, že žena neví, co chce, když odmítá jeho rady, byť myšlené v dobrém. Ženě by stačilo, kdyby muž jen pokývnul hlavou a řekl, "vím, že toho máš hodně".

Proč by si sjuu nemohla prostě postěžovat, aniž by každý musel dávat dobře míněné rady? Pokud by bylo v tématu přímo otázka, kam se obrátit, co ještě udělat, tam jsou rady namístě. Proč jsou tu ale zásadně nerespektovány hranice, které si sjuu s manželem stanovili? Proč je potřeba ty hranice napadat a přesvědčovat ji o tom, že jejich postoj je nesprávný?