Přidat odpověď

Ahoj Reo,
tvé téma mne zaujalo. Určitě ti nepomůžu s hlídáním, ale třeba ti něco dá jen to, že jsem na tom velice podobně. Mám právě dvouletou dcerku, jsem také samoživitelkou a na hlídání jsem nikdy neměla ani maminku ani babičky ani nikoho jiného natož placenou sílu. Celé dva roky jsem byla s děckem 24hodin denně jen já. Dcera byla velice klidné a hodné miminko, takže jsem si mateřství opravdu užívala v klidu a pohodě. Neplakala, spala snad pořád... Nicméně jsem ale s rostoucími potřebami dítěte a ubíhajícím čase doma na sobě začala zjišťovat docela slušnou ponorku. Nemohla jsem ani mezi lidi, resp. vyrazit do kina, divadla nebo se psem jen já sama kdy chci a kam chci. Pořád jen kočár nebo nosítko. Začala jsem být unavená ze stereotypu, vytratila se trpělivost a tím pak vzrůstaly nároky na děcko, které samozřejmě nemohlo vyhovět a tak jsem se začala vztekat, křičet, ječet, vidět rudě.... Půl roku před vypršením 2 leté rodičovské jsem začala hledat práci, takže další nervy, protože 3 měsíce se nedělo vůbec nic. Další šok přišel v podobě nepřijetí dítěte do státních jeslí, i přes to, že jsem zjevným sociálním případem a přihlášku jsem podávala když se dcera narodila, tedy před 2 lety. Nemusím podotýkat, že na soukromé jesle by mi nestačil plat...Musela jsem velmi zabojovat, aby se dcera do jeslí dostala. Psala jsem dopisy na každý úřad, který by mi mohl pomoct, snad jen na ministerstvo jsem nepsala. Nakonec jsem vyhrála a holku mi od října vzali na adaptaci. Podařilo se mi najít si práci, dříve než po uplynutí RD, ale "zadarmo" to také nebylo. Opět jsem musela velice zabojovat. Nemít dítě, tolik bych se o to nervala... Ráno vstávám v 5h, abych stihla něco udělat se sebou, se psem, s děckem, abchom se dopravily do jeslí a já pak téměř hodinu jela do práce. V 17 hodin s vyplazeným jazykem holku vyzvednu a letíme domů, protože je tam celý den zavřený pes. Rychle ven. V 18h chystám večeři, pak je půl hodiny pohoda, protože je Kouzelná školka. Následuje večeře, koupání. Mladá jde spát do 20h. A po tomto celodenním maratonu si nedovedu představit ještě doma dělat nějakou pár hodinovou práci, která by byla tolik hodnocená, že by vás spolehlivě uživila. Jesle nejsou zadarmo. Ty naše stojí "jen" 5000 pro jedno dítě a jsou státní... Ty se musíš taky vyspat, věnovat se sobě...odpočinout si.. Rozhodně se přikláním pro jesličky. A dětem v jesličkách dají více než rodiče nebo chůva doma. O tom jsem přesvědčená na vlastní kůži. Každé dítko je jiné, ale moje dcera si zvykla hned od první hodiny. Vůbec neplakala a já jsem jí za to vděčná. Je to dobrá parťačka. V práci mě to baví, a už jsem si zvykla na to cestování sem a tam, mám už slušnou kondičku a cca 5kg dole, protože mám tolik pohybu... ale přes to všechno jsem šťastná...
Tak a to je zase příběh můj...
Přeji otevřenou hlavu při rozhodování a držím palce při všem to hledání.
Radana