Přidat odpověď

Ahoj, já nevím, co přesně se stalo, nebo jaká traumata to oddělení Tobě i dítěti přineslo, takže mluvím obecně. Já bych nejprve podala stížnost na vedení nemocnice a podle toho bych asi postupovala dál. Pokud by byl arogantní přístup a nebyla snaha cokoliv řešit, tak bych to klidně rozmázla. Pokud to necháš plavat, tak se to bude dít dalším dětem a to je to, co přece nechceme. Já jsem to samé zažila s první dcerou v brněnské dětské nemocnici na infekčním oddělení, dcerka měla 3 (!) týdny, já ji plně kojila a oni mě vypoklonkovali domů. Pak mě za 2 dny přijali, ale byly to nejhorší 2 dny co jsem prožila. Probrečela jsem celou noc a myslela jsemm, že snad umřu. I po přijetí jsem u malé nesměla být v noci, oddělení se prostě zamklo a musela jsem být na pokoji matek. Pro mě to bylo fakt strašné. Bylo mi 24 let a byla jsem prostě totálně pod vlivem hormonů (šestinedělí), takže jsem neměla sílu se bránit. Dneska už bych s klidným svědomím je buď poslala do háje, nebo dodatečně napsala stížnost či žalobu. Už je mi taky o skoro 10 let víc, takže jsem trošku psychicky dospěla.
Prosím hoď mi odkaz na Tvoje vyprávění, ať na to můžu mrknout.