Přidat odpověď

Markéto
Mně to kolikrát přijde, že to jen tak zkusí- sestry tedy- pokud jde o lékaře, tak mi přijde, že mají k rodiči víc respektu. Kolikrát něco podle sestry nešlo kvůli lékaři a on s tím potíž neměl.
Až mi to přišlo i absurdní. Třeba při poslední hospitalizaci dcera zvracela krev. Jasně jsem se domluvila s lékařem, že pokud se to bude opakovat, případně bude zvracet natrávenou krev, tak mu musíme dát hned vědět. Dcera zvracela natrávenou krev, přivolala jsem sestry, aby zavolaly lékaře. Sestry začaly vést debatu- to néé, to není možný, to nemůže být krev. Nedala jste jí čokoládu? Několikrát jsem jim musela opakovat žádost, aby šly pro toho doktora. Ony furt váhaly, že je noc, že ho budou budit. Připadala jsem si jako magor. Doktor pak hned přiběhl, když tedy pro něj šla a nevypadal, že jim urve hlavu. Tak já nevím. Možná mají sestry v práci děsný teror od doktorů, ale mně přijdou často předem připosraný.
Další- dcera čeká na narkozu, chodila obden. Měla 18 měsíců, někdy na ni vyšla řada ráno, jindy v poledne. Od půlnoci nesměla jíst a pít. Já jsem odmítala snídani taky, nechtěla jsem na pokoji konev s čajem. To byly boje se sestrama- snídani aspoň přinést musí, že při vizitě tam čaj být musí a musí ( představte si 18 měsíčního prcka, co kouká na snídající matku a pak celý den na konev s čajem a já mu furt vysvětluji, že jíst a pít nebude, případně pít bude jen maminka )Tak jsem vznesla dotaz při vizitě a nikdo z doktorů neměl potřebu vidět v našem pokoji jídlo a čaj.
Či odvoz dítěte na sál, musela mít kočár, šla jsem s ní sama přes půl nemocnice na chirurgii. Jenže ona po narkoze nechtěla být v tom kočáru ( měla jen lehkou kvůli převazům, nechodila na žádný dospávací pokoj, ale rovnou zpátky na dětský, kde ji monitorovali ) vzpínala se, plakala...takže jsem nesla poblouzněné zmítající se dítě a jednou rukou tlačila kočár, pak mi ho vozil k pokoji anesteziolog, když to viděl, protože to bylo tak na úraz číslo 2...a nepomohl ani jeho údiv, bez kočáru jsem nesměla
Nebo převazy, dcera je živá, takže se jí občas posunul nějaký obvaz a dřel ji do rány. Sestra? Nezájem- ať se nehýbe. Tak jsem šla za Dr. a ta jí to převázala bez řečí líp.
A to si musíme přiznat, že zrovna na dětským to mají sestry dost usnadněný tím, že o děti se starají rodiče a nemusí je krmit, tišit, zabavovat, přebalovat, koupat atd. Přesto mi přijde, že jsou tam stejně ochotný, jako ty z interny, kde tohle všechno dělají sestry samy dospělým.