Přidat odpověď

jak to tak čtu, tak u nás pomohlo nekompromisní"ano, chápu, že bys chtěla, aby toto dělala maminka, ale maminka je nemocná/unavená/pracuje/... tak to udělám já, ukaž to dělá maminka uděláme to stejně" bylo to chvíli před narozením syna, takže jí bylo cca 17m, trvalo to do porodu, po porodu celkem logicky se to zesílilo, ale pak opět.. má dny, kdy na ni pomalu ani nesmí promluvit babička, včera zse odmítla vstávat se mnou.. ale děláme to tak že sice uznáme její touhu, ale zároveň vysvětlíme, že teď jí to splnit nemohu, protože ... a dáme pádný argument, nic vymyšleného, to dítě neni trouba, kterýho utáhnu na vařený nudli...
u nás kolem toho roka a půl a porodu to bylo celkem vyhrocené, ale přečkali jsme to, manžela to taky bolelo že ho dcera odmítá, ale věděl, že on by pro ni dýchal a tak zatnul zuby a vydržel... dnes již děti ví, že s nima manžel blbne a dělá kravinky, syn je navíc silnej tatánek, tak to máme rozdělené..
důležitý je nepodvolit se dítěti, pokud se rozhodnete, že dneska koupe taťka, tak to tak bude i přes řev, to dítě velmi brzy pochopí, že jekotem a já chcííííííííííííííí a nehcíííííííííííííííí nejde točit zeměkouli opačně