Cairo, tak já bych si bez lékařů taky nevěděla rady, proto jsem nakonec byla v nemocnici a neléčila ho doma čajem
Jde jen o tu náročnost na psychiku.
Já jsem samozřejmě lékařům velmi vděčná, protože moje dítě léčili. A měla jsem opravdu dojem, že jim na té léčbě i záleží. To jsem třeba na interně, kde jsem měla maminku vůbec nezaznamenala- tam byl sbor hovad, pro které byl pacient jen položkou a číslem. S vyjímkou poslední doktorky, která mamce naslouchala a fakt se snažila, asi chtěla napravit oddělení reputaci, než pacient zemře.