Přidat odpověď

Mě to nevadí, ale vadí mi ty lidí ,co koukaj a tvářej se, jako že já jsem špatná matka, že nic nedělám...nebo co to je za dítě. Mě dceři je 16 měsíců a má období, kdy všechno chce. Ale pokud chce něco, třeba napít se kávy v kavárně, tak jí prostě nedám jenom proto ,že chce. Pak ať se klidně vzteká. Pokud jí chci něco naučit, vychovat ji, nemůžu se nechat zvyklat okolím jenom proto, že na mě koukaj a ať to dítě utiším. Je to moje dítě a jde mi o to, aby se určité věci naučilo. Paří to i k období vzdoru. Vydržet a nenechat se dovézt k tomu, že mu pak dám vše, co si zamane!! Já třeba vím, že nemá cenu jí nějak extra utičovat, že za chvíli třeba 5 min se uklidní ,až si uvědomí, že si tím nic nevyřve!
Stalo se mi, že jsem jela v metru a malá byla hodně unavená, bylo jí asi 9 měsíců a začala hodně řvát, vše odmítala, křupky, rohlík, knížku...i jsem ji vyndala z kočárku a musela ji pouštět písničky na mobilu, to jí zaujalo, ale i tak si "babizna" vedle mne ucpávala uši. Jak už někdo psal, sami rodiče jsou z toho dost na nervy a ještě řeči a gesta "chytrých" lidí jen přikládají do ohně.
Já bych dítě nikdy v afektu nebila. To je to nejhorší a můžše to jen zhoršit situaci, dítě čeká na reakci, protože má diváky a o to nestojím. Nejlepší je vzít dítě i zmítající se do náruče a odejít pryč z místa činu.
A jak někdo psal nechodit s ním do obcohdů ,restaurací apod.., když si ho neumí vychovat.či uklidnit...vážená paní, to není o výchově...někdy není snadné dítě uklidnit a neříká to, že ti rodiče jsou neschopní...tohle mne na tom mrzí asi nejvíce, že si tohle někdo dokáže mylset a podle toho soudit....