Přidat odpověď

Teda, buďto jsem měla vždycky štěstí na paneláky, nebo jsem otrlá, sousedy jsem slyšela vždycky, ale nikdy mi to nevadilo, nebránilo spánku. Nepříjemné byly hádky sousedů, ale spíš kvůli tomu, že jsme se báli, aby jeden druhého nezamordoval (1x volaná policie, pak se sami odstěhovali, rozpadl se jim vztah). Spousta lidí radí odstěhovat se do cihlového domu, ale bacha, i tam je to často slyšet. Vystřídala jsem spousty bytů a několik měst, skoro vždy je něco slyšet. Když už ne sousedi, tak vlaky, tramvaje, auta, dělníci. Mě nejvíc budilo mrouskání koček.
Napadá mě leda se se sousedkou skamarádit (neřešit hluk, ale vzájemný vztah), když ti teda vadí hluk myčky, což upřímně nechápu, jak někomu může vadit. Spíš by mi asi vadil pocit, že to je naschvál. Já ale taky nejvíc uklízím až večer. Obzvlášť když jsem na domácnost sama, musím po uspávání nabrat sílu do druhýho kola...