Přidat odpověď

Některé věci se u dětí regulovat nedají. Děti třeba normálně nechodí. Děti furt poskakují či běhají. Všimni si na ulici. Když nejde dítě za ruku, když je "na volno", tak ti nikdy nejde normálně - poskakuje, pobíhá, všelijak se kroutí. Přesně takhle se pohybuje i doma. A to prostě nezreguluješ.

Pokud jde o ten řev - no těžko říct. Můj kluk třeba mluví strašně hlučně ať ho napomínám jak chci. Každá blbůstka ho strašně rozesměje a směje se z plna hrdla. Tuhle jsem si to uvědomila v divadle - ostatní děti se smály tak nějak normálně, taky nahlas, ale v normě. Ten můj doslova řval smíchy. Když bylo něco strašidelného tak ostatní děti ani nedutaly, ten můj pištěl na celý kolo "Já se bojíííím."

Nebo si hraje, relativně v klidu, najednou vyskočí a z plna hrdla zařve "Čůůůůráááát." A jde. Chodí sám, nepotřebuje mě k tomu, už jsem mu kolikrát říkala, že to nemá křičet, aŤ si jde, ale stejně je to furt dokola. To samé když se vykaká a volá ze záchoda "hotovoooooo". A křičí a kričí dokud někdo nepřijde. A když něco dělám tak třeba nemůžu hned přiskočit. Děsný. Bydlet vedle nás někdo citlivý a bezdětný, tak je chudák. Naštěstí máme souseda, kterej tvrdí, že mu to nevadí, že to nevnímá. Pozlatit.

Na druhou stranu večer děti zalehnou kolem 8.hodiny a do 9. hodiny spí, takže už je klid. Ráno vstávají nejdřív v 7. Ale zase - pouštím jim samozřejmě pohádky, jenže kluk u toho nesedí v klidu. Děsně to prožívá, takže u toho skáče a střídavě řve "Já se bojíííím!" "Do tohoooo!" "Ha ha ha haaaaaa!"