Přidat odpověď

Přeji hezké odpoledne všem, tak mě zajímá co si o tom myslíte, sama na to musím pořád myslet. Jsem máma dvouleté holky a pořád kojíme, a ocitla jsem se v takové situaci kdy moje příbuzná mající dvouměsičíní dvojčátka je přestala před cca týdnem kojit, dostala se do psychicky vypjaté sitace a tvrdí že má slabé mléko a zejména holčička prý špatně papá...tak je začala dokrmovat um.mlékem a bojím se že i dalšími věcmi nevhodnými pro tak malé děti...ale to není předmětem diskuze..napadlo mě totiž že bych v situaci která nastala mohla dítě nakojit alespoň já..bylo mi malé hrozně líto...ale nakonec se to nuskutečnilo,bylo vidět, že by se to mamince moc nezamlouvalo...nehledě na to že jsem si já nebyla jistá zda by nebyl problém v tom že já kojím už dvouleťačku...a mléko má samzřejmě úplně jinou skladbu,ale tak nějak z toho mateřského pudu mi to v tu chvíli přišlo lepší než cokoliv jiného...nutno dodat že dotyčná maminka měla "slabé mléko" již u prvního dítěte....a teď je patrné že dvojčata jsou dvakrát taková zátěž na čas..atd...a ona říká že to kojení dvojčat prostě nezvládá...a já doposud musím myslet na toho malého neduživého cvrčka jak se učí na um.mléko a pribiňáky už teď..dokonce další příbuznou napadlo že by malá mohla ochutnat aspoň kousek melounu... Nehroutím se, nejsou to moje děti a vím že hlady neumřou....ale přesto asi pořád pod vilvem hormonů či povahy..je mi to prostě líto....co si o tom myslíte vy?