Přidat odpověď

Nbrala bych to tak drakonicky vzhledem k tomu, že sestřenice jsou obě v anonymitě.
Jo, takové to svatouškovské "pomáhání", to může být někdy pěkná soda, je to vlastně agrese a pěkně nechutná. Na druhou stranu nám z vlastní zkušenosti pocit bezmocnosti nad vyprávěním o "slabém mléce" atd.. Akorát už vím, že je nutné za každou cenu kušovat, ať už si o tom člověk myslí cokoliv.
Mně se teď jedenáctiměsíční mimino samo velmi rezolutně odstavilo. Koukala jsem jak zjara. A už jsem měla tu čest vychutnat si pár útrpných "pomáhajících" komentářů. A to je dítě skoro roční..
Dneska odpoledne na procházce, sluníčko, jaro, mimino dostalo milovanou (a sváteční) houstičku, já druhou, sluníme se, lebedíme si, najednou divný pocit, že nás někdo pozoruje a taky jo. Holka s mimulem v šátku, kouká na nás jak na dva glumy, těžko říct, co jí vadilo, jestli ty housky nebo kočárek, nebo něco jinýho, oblečená jsem byla batikovaně (možná to nakonec bylo tohle ).
Kdo ví, jestli už nejsme s miminou někde napsané. Je mi to ale vážně fuk. Kdy musíš, tak musíš.