Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, okamžitě jsem nakoupila nebo si půjčila všechnu dostupnou literaturu o těhotenství a také o možnostech porodu. Po pečlivém prostudování všech variant jsme se s manželem rozhodli rodit v nemocnici na Mělníku, která je údajně proslulá množstvím císařských řezů apod. Já přišla do nemocnice ve 35 týdnu a přidělenému panu doktorovi jsem řekla svou představu o porodu, kterou bez námitek akceptoval. Moje představa byla míč, možnost pít, bez epidurálu, mít manžela u sebe a teplo. Protože bylo léto, poslední přání bylo automaticky vyslyšeno. Manžel byl u mě a počítal kontrakce, osm hodin jsem si zaskákala na míči, každou hodinu vypila 2 dc vody a za příšerných bolestí zad porodila zdravého syna. Nestalo se mi, že bych měla jakýkoli problém a Doktorům Hradcovi a Kuchynkovi děkuji a každé nemocnici přeji víc takových doktorů. Pravdou je, že bylo i pár stinných stránek, ale až následující dny: žádná instruktáž kojení, natož přiložení na sále hned po porodu, neochota dětských sester, ale dalo se to přežít. Nechápu maminky, které chtějí se zdravím svým i dítěte hazardovat a rodit doma, tím míň chápu muže, kteří jim to radí. Já bych se bála případných komplikací a nemožnosti rychle a odborně na ně reagovat. Nepochopila jsem vůbec nic z článku (nesouvislý text bez logické myšlenky), jen se asi jedná o snahu nějakého muže "napravovat" názory jiných mužů, ale já osobně si nemůžu muže při porodu vynachválit, naopak jsem spíš narazila na aroganci a neochotu žen-sester. Každá žena se může rozhodnout sama, jak chce rodit a podle toho se zařídit. Nemá smysl hanit jednu nebo druhou nebo třetí....variantu, JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ. Zdar všem ženám, o kterých vlastně všechno je. Mimochodem, manžel o našem porodu mluví jako skvělém a jednoduchém zážitku a já ho při tom nechávám, protože pro něj-chlapa to tak určitě bylo, popisovat moje muka nemá smysl, protože kdo nezažije, nechápe, ani autoři knížek, doktoři nebo jiní chlapi.....Z