Přidat odpověď

Vstávám se zoufalstvím v očích v 7:15 a horkotěžko budím syna do školky, abychom to stihli než nám zavřou. Pak pracuju podle potřeby, někdy s přestávkami až do půlnoci, někdy jen pár hodin. Dva dny v týdnu musím být v kanceláři 9-17, to je problém s vyzvedáváním ze školky.
Před narozením syna jsem vstávala třeba v 10, pak pracovala nepřetržitě do 8 večer a pak vyrazila ven . To mi naprosto vyhovovalo, neb práce je mi koníčkem.