Hanko,
pises, ze notar vzdy potomky najde a ze to tatikovi muselo byt jasne.
No tak to NENI vzdy pravda.
Priklad z nasi rodiny je ten, ze notarce jsme jednoho potomka nahlasili, rekli ji vsechny udaje, ktere jsme meli - prijmeni, jmeno, rok narozeni a posledni adresu, kterou jsme znali.
Notarka nikoho nenasla, nebot vlastni matka dite nechala nejakym zpusobem vymazat z matrik. Notarka nam neverila, ze se nekdo takovy narodil. Pokud bychom dotycneho nenahlasili, mohli jsme si usetrit zdlouhaveho dedictvi, trvajiciho nekolik let! Notarce se stejne nakonec s dotycnym spojit nepodarilo, vsechno to ovsem trvalo ROKY nervu. Pak, kdyz zemrel dalsi clen rodiny, tak se to prvni dedictvi ZNOVA otevrelo!!!
A opet to trvalo ROKY a to u stejne notarky. Tehdy se konecne potomek ozval a dedictvi se vzdal, tak, jsme to predpokladali od zacatku.
Meli jsme ho vynechat hned a bylo by po problemu, po prodleve, i notarka nam to /mimo zapis/ rekla. Ale my jsme holt chteli mit vsechno spravne, poctive, ciste. Tak to nyni tak mame.
Notarka jasne rekla, ze se s takovym pripadem za svoji praxi /30 let/ jeste nesetkala. Takze znova - ne vzdy se potomek najde a pokud ho pribuzni nenahlasi sami, nemusi ta osoba pri dedic. rizeni figurovat.