Přidat odpověď

Tylity, tohle třeba já chápu naprosto.

Spolu s věkem dětí rostou i jejich povinnosti a schopnosti a to včetně té schopnosti rozpoznaní, kdy ubližují. Jedno, jestli vlastní matce, nebo náhodnému kolemjdoucímu. Myslím, že ani to, že je někdo rodičem, neopravňuje jeho potomky k horšímu chování, než je běžné ve slušném společenském styku.

Naprosto nevidím žádnou pochybnost v tom, že se musíš od "někoho takového" (jen shodou okolností to jsou vlastní děti) odstřihnout.

Není neobvyklé, že je to pro dobro všech - aby měli možnost najít jinou cestu a začít s čistým stolem po tom všem, co vztahy narušilo. Nevím, jak jinak by se to dalo rozplést, než ostrým střihem, pak je snad šance na dobré sešití.
Pak se ta cesta hledá dobrovolně a baz zátěže, kterou do té doby všichni nesli.