Přidat odpověď

Omlouvám se, že jsem už včera nereagovala, přišla jsem z práce úplně mrtvá a šla spát.

Veri na to kápla... Jde o kolegu, já se nijak neskrývám, protože nemám proč, neměla jsem pocit, že dělám něco špatného, pobavíme se spolu, zasmějeme, ale stejně tak se směju s každým druhým, to není jen on. Pořád rejpou, dokonce už se to doneslo i mému manželovi a já měla z toho doma problém. Už mě to unavuje, doma jsem v podezření, ve škole pod drobnohledem. Říkám si ale, že přece se dotyčnému nezačnu vyhýbat a nebo se najednou tvářit nepřístupně, to by vzbudilo podezření, že s ním něco mám tím spíš. Jen mě to už strašně unavuje. Chápu legraci, ale tohle už zachází moc daleko. Odejít nemůžu. Jo, a drbou i chlapi...