Přidat odpověď

Když jsme chtěli dostat do MŠ nejstarší dceru, bylo jedním z prvních kritérií zaměstnání OBOU rodičů. Já jsem tehdy zaměstnaná ještě nebyla, těžko se shání místo, když není kam dát dítě. Naštěstí se to vyřešilo dalším těhotenstvím. Když jsem potřebovala do školky dostat prostřední dceru, taky bylo potřeba to zaměstnání, to jsem stále neměla, doma bylo batole. Pak jsem znenadání dostala pracovní nabídku a prostřední šla za tři dny do školky (a nejmladší k chůvě), prý se "zrovna" uvolnilo místo! (nevím, předtím jsem tam každou chvíli chodila, jestli někdo neodpadl a nic). Když jsem potřebovala do školky dát poslední dítě, aby se pořád nemuselo hlídání nějak flikovat a sáhodlouze kombinovat popř. platit, byl jediným kritériem věk a bydliště, že už dávno pracuju a otec taky, už nebylo důležité. Stálo to hodně nervů, vytrvalosti a běhání, aby nejmladší nastoupila, ale podařilo se.
Ale štve mě, že to nikdy nejde hladce. Dítě má tři roky, matce končí RD = musí do práce, dítě teda patří do MŠ. Proč musí zaměstnaní rodiče solit těžké peníze za soukromé hlídání, když školky jsou plné dětí, které mají minimálně maminky doma? Dneska pro děti chodím v 15 hodin, každé je v jiné třídě a každé je tam předposlední nebo poslední, víc než polovina školky /cca 150 dětí celkem/ se vyprázdní ve 12 hodin, takže si můžeme udělat obrázek o tom, které děti ve školce převažují